Před Vánoci jsem si v ostravské prodejně Caritas všimla knihy Smrt nemá poslední slovo, kterou napsali Cristiana Paccini a Simone Troisi. Byli to blízcí přátelé Chiary Petrillo, která v roce 2012 ve svých 28 letech zemřela na rakovinu jazyka. Jejího pohřbu se zúčastnilo tisíce lidí.

Útlá kniha popisuje životní příběh jedné nádherné a neobyčejné ženy, plný víry a pokory.

Chiařino svědectví mě velmi zasáhlo a přeji si, abych na její silné myšlenky nikdy nezapomněla.

 

"Milovat někoho znamená přijmout, že ho nikdy plně nepochopím, 
být ochotni se změnit, a tedy trpět, vzdát se něčeho pro něj."

"A jak je možné projít cestu těžkých životních zkoušek?
Pokud znáte tajemství: dávat svůj souhlas každého dne podstupovat své zkoušky, žít svůj autentický příběh."

 

Fotka z pohřbu a anotace, obojí zdroj internet.

Chiara Corbellová Petrillová zemřela v 28 letech na rakovinu jazyka. Nevyléčitelný nádor jí lékaři objevili v pátém měsíci těhotenství, kdy se těšila na narození svého syna Francesca. Pro ni a manžela Enrica to bylo už třetí dítě, které čekali, ale první, které přežilo a narodilo se zdravé. První dvě děti zemřely krátce po narození. 

Příběh, kde nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než zázrak: pokoj shůry, radost z Boží blízkosti, která rozšiřuje srdce a dodává naději uprostřed bouře.

Příběh, který zblízka sledovali a o němž vydali svědectví jejich přátelé, rodinní příslušníci i členové církevních společenství, kteří se za ně modlili. 

Příběh Chiary, Enrica a jejich syna Francesca (i obou sourozenců v nebi) již zasáhl tisíce lidí v Itálii i jinde. Vypráví o utrpení, a přitom je silným svědectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké vody“.