Děti znovu zápasí s virózou, takže pár řádků na odreagování.

Nejdřív jsem se obávala, že si tímto blogem trhnu pořádnou ostudu, ale nakonec je to docela fajn. Aspoň si jakoby popovídám. :)

Představím vám našeho křečka. :) On totiž vůbec nerespektuje dobu postní, bez výčitek si nacpává své vaky a pak se s nimi předvádí. Provokuje. Někdy vypadá jako chlupatá kobra.

Vyrostla jsem ve zvěřinci, tak proto mi asi přijde normální chovat doma nějaké zvíře. Tehdy v městském panelákovém bytě s námi žily současně kočky, křečci, kanárek a samozřejmě i akvarijní rybičky. Živě si vzpomínám, jak se máma zlobila, když jsem skalárovi Pepovi vylila do akvárka hrnek kakaa.

Později, když jsme bydleli v domku na vesnici, přibyli psi, slípky, králíci, akvarijní ráčci... Ráda vzpomínám i na kozu Sněhurku a kozlíka Wilibalda. Obzvlášť Wilda, sice byl cítit široko daleko, ale poslouchal jako pes, pořád si chtěl hrát.

Jak já se těším na jaro... A na první letošní návštěvu ZOO. V našem případě nechodíme do zoologické zahrady kvůli dětem, nýbrž děti kvůli své mamince. :)