Nejúčinnější terapií je pro mě tichá adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí. Boží duchovní náruč upokojí víc než objetí od vlastní maminky.

Četla jsem Eliščin článek a přemýšlela, jaké činnosti mi pomáhají dostat se do pohody a chvilkově zapomenout na starosti.

Nejsem žádný umělec, ale manuální tvorba mě přitahovala od útlého dětství. - Doma mě nikdo nemusel hledat, neboť všichni věděli, že malá Alenka sedí s pastelkami nad papírem jako obvykle.

V pozdějších letech jsem se s tužkou, blokem a dědečkovým dalekohledem "přestěhovala" do krásného bukového lesa, který trčel doslova za barákem. Tento les nyní postrádám bolestně. Nemohu říct, že by v mé nové domovině nerostly stromy... ale zatím jsem si spleť náletových dřevin nezvykla nazývat lesem jako ostatní obyvatelé.

S příchodem vlastních dětí jsem propadla ručním pracím, které mě do té doby zcela míjely a momentálně jsou to právě klubíčka, která na mě mají pozitivní účinky. :)

Můj muž by jistě trefně poznamenal - škoda, že tě stejnou měrou neuklidňuje i domácí úklid! :) - a měl by pravdu. Ale kdo ví, třeba sem jednou s hrdostí napíšu, že mě od deprese osvobodila saponátní léčba upraveného domova.