Děvčátko Momo je kniha s mimořádným příběhem, Ende měl opravdu geniální myšlenky. Mnoho skryté pravdy, až člověka mrazí. „Šedých mužů“ je mezi námi tolik! Kolik z nás se snaží ušetřit čas, žije ve spěchu; osekává činnosti, které by dělal rád; věnuje málo pozornosti lidem, které miluje,... Ale kde je tedy ten naspořený čas?

Před Velikonocemi jsem začala číst Bibli – Nový Zákon a pokračuji v ní. Růžová kometa byla vzhledem k trvale pošmournému počasí odložena. Nutně jsem potřebovala kolem sebe pestré barvy. Proto jsem z krabice vytáhla toto duhové klubko, ze kterého bude zase šátek - dárek a omluva pro jednu paní, kterou často potkávám a které jsem se před nějakým časem dotkla svou pichlavou poznámkou. Omluvila jsem se několikrát, protože ublížit jsem opravdu nechtěla, ale pořád mě to uvnitř hryže.

Na podobné situace jsem expert. Nechodím často mezi lidi, nejsem „zvyklá mluvit“, a tak jsem zpravidla dost neomalená, když se s někým dám výjimečně do řeči. Někdy vyslovím myšlenku bez obalu, tak, jak mi zrovna sedí v hlavě, aniž bych domyslela možné důsledky svého projevu... a malér je na světě.

Hubatou upřímností jsem byla obdařena po své babičce a nikomu takové dědictví nepřeji. :-) Pracuji na sobě, krotím se, ale někdy... no jo. Blízcí vědí.

Ať se nám daří méně mluvit a více naslouchat.