K tomuto rychlo-příspěvku mě inspiroval jeden dnešní rozhovor.

Když se některá hospodyňka pochlubí, že přes Advent upekla 20 druhů cukroví, tak smekám a mám radost. Ne kvůli množství (i když i to je obdivuhodné), ale že si dala práci a tímto se připravuje uctít rodinu a vánoční návštěvy - pohostit narozeného Ježíška.

Za mého dětství u nás doma se vaření nijak neprožívalo a pečení už vůbec ne. Dospělé ženy v rodině razily přístup "Hlavně, že se najde něco do huby", jen ať s tím není žádná drbačka.

Raději se začne malovat byt, trávit noci na internetu nebo se energie věnuje čemukoliv jinému. Na cukroví pro příchozí zkrátka "nezbývá" čas a lenost se okecává "Však Ježíšek byl chudý, Vánoce nejsou o žrádle".

Ne, o jídle opravdu nejsou. Ale jsou o lásce a snaha pohostit s ní souvisí.

Cukroví není o penězích. I pár druhů může vyjít naprosto lacino. A nedá se vymlouvat ani na nedostatek času, protože ten, kdo miluje, si čas najde vždycky.

My letos skončíme u čtyř druhů. Není to moc... ale Ježíšek může přijít.